Jdi na obsah Jdi na menu
 


Astrologové

13. 4. 2011

 

ASTROLOGOVÉ
Klaudios Ptolemaios: Ptolemaios si vzal za úkol opravit údaje Marina z Tyru a vypracovat inovovaný přehled jako základ nové mapy světa. Sedm z osmi knih jeho Návodu (z let 150 - 160) obsahuje v podstatě seznam geografických názvů (vlastních jmen) a odpovídajících souřadnic.
Z 8 000 bodů, které Ptolemaios uvádí, však jen asi polovinu získal měřením geografických šířek a délek. Ostatní byly vypočteny na základě stanovených či odhadnutých vzdáleností.
 
Vettius Valens: Společně s Klaudiem Ptolemaiem je považován za jednoho ze zakladatelů klasických astrologických nauk.
Astrologii se věnoval profesionálně a založil i vlastní školu. Napsal devítisvazkové dílo Antholigiae, které shrnuje historické poznatky o astrologii od babylónské přes chaldejskou po egyptskou tradici a také přes sto horoskopů a jejich výkladů. Jeho poslední horoskop je datován k roku 173 po Kr. Krátce na to pravděpodobně zemřel.
 
Julius Firmicus Maternus: O jeho životě se neví téměř nic. Lze se domnívat, že se nejprve zabýval astrologií a astronomií a někdy kolem roku 339 se stal křesťanem.
 
Albumasar: Je označován jako nejvýraznější představitel arabské astrologie, jeho díla byla od 12. století často překládána do latiny a v mnoha opisech šířených po celé Evropě ovlivnila evropskou astrologickou tradici. Z těchto latinských překladů také pochází latinská verze jeho jména Albumasar.
Jeho díla, která ukazují hermetické vlivy na arabskou astrologii 9. století byla také jedním z nejvýznamnějších prvotních zdrojů o aristotelovské přírodní filosofii ve středověké Evropě.
Galileo Galilei: Navštěvoval Univerzitu v Pise, byl však z finančních důvodů nuceně „vyloučen.“ Nicméně v roce 1589 mu byla nabídnuta pozice na fakultě, kde vyučoval matematiku. Nedlouho poté se přestěhoval na Univerzitu v Padově, na jejíž fakultě sloužil podle potřeby jako učitel geometrie, mechanikyastronomie až do roku 1610. V této době učinil mnoho významných objevů.
7. ledna1610 objevil Galileo Jupiterovy čtyři největší satelity (měsíce): Io, Europa, GanymedCallisto. (Tato jména jim však nedal on, ale německý astronom Simon Marius, který publikoval až o 4 roky později, ale dožadoval se prvenství.) Určil, že tyto měsíce obíhajíplanetu, protože občas mizely; to připisoval jejich pohybu za Jupiterem. Tento objev přinesl Galileimu jmenování čestným profesorem na univerzitě v Pise a v Padově, kde působil, mu byl zvýšen plat s doživotní platností na 1000 florinů. Další pozorování měsíců vykonal v roce 1620. (Astronomové později odmítli Galileovo pojmenování těchto těles, změnili jeho medičejské hvězdy na galileovské měsíce.) Ukázka planety, která má menší planety kolem ní obíhající, byla velmi problematická pro spořádaný a úplný obraz geocentrického modelu vesmíru, kde vše obíhá okolo Země.
 
Tycho Brahe: Tycho Brahe vytvořil originální kosmologickou teorii: podle ní je sice Země středem vesmíru, ale kolem ní obíhá jen Slunce a Měsíc. Ostatní planety obíhají kolem Slunce. Vytvořil tak jakýsi kompromis mezi geocentrickou teorií Ptolemaia a teorií heliocentrickouMikuláše Koperníka.
Přesným měřením paralaxy dokázal, že komety se nacházejí vně měsíční dráhy. Na základě Brahových pozorování (především poloh Marsu) mohl o několik let později Jan Kepler formulovat své slavné zákony oběhu planet. Před tím se ale střetl s Tychonovými dědici a naměřená data získal až po zákroku císaře.
Na Brahovu počest byl pojmenován měsíčníkráter Tycho.
Ve své astrologické praxi prosazoval myšlenku, že postavení nebeských těles pozemské události ovlivňuje, nikoliv předurčuje. Sepsal dva astrologické traktáty
(jeden o vlastním systému výpočtu astrologických domů). Tato díla se nedochovala.
 
Johannes Kepler: Za svůj život sestavil na 800 horoskopů, včetně svého. Na základě jeho výroku, že „astronomie je moudrou matkou a astrologie záletnou dcerkou, která aby svou matku udržela při životě se prodává každému zájemci, který chce a může zaplatit“, se dodnes traduje, že se astrologií zabýval pouze za účelem finančního zisku.
Tři základní zákony pohybu nebeských těles:
  1. Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.
  2. Obsahyploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké. Neboli: Přímka spojující Slunce s planetou opíše za stejný čas také stejně velkou plochu.
  3. Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich velkých poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).
Jan Šindel: Také podle svědectví Piccolominiho byl Jan Šindel člověk mimořádně všestranný a vzdělaný. Podle Zdeňka Horského byl patrně autorem návrhu Staroměstského orloje, jak to říká rukopisná poznámka ze 16. století. Napsal řadu filosofických komentářů a spisy teologické, matematické, lékařské a botanické a byl také vzdělaným právníkem. Historické záznamy Šindelovy používal Daniel Adam z Veleslavína a další.V astronomii se zabýval hlavně různými přístroji, zejména nomogramy na výpočet zatmění. Připisovalo se mu i autorství astronomických tabulek, které užíval ještě Tycho Brahe, jemuž je předal univerzitní mistr Martin Bacháček.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář