Astrologové
13. 4. 2011
ASTROLOGOVÉ
Klaudios Ptolemaios: Ptolemaios si vzal za úkol opravit údaje Marina z Tyru a vypracovat inovovaný přehled jako základ nové mapy světa. Sedm z osmi knih jeho Návodu (z let 150 - 160) obsahuje v podstatě seznam geografických názvů (vlastních jmen) a odpovídajících souřadnic.
Z 8 000 bodů, které Ptolemaios uvádí, však jen asi polovinu získal měřením geografických šířek a délek. Ostatní byly vypočteny na základě stanovených či odhadnutých vzdáleností.
Vettius Valens: Společně s Klaudiem Ptolemaiem je považován za jednoho ze zakladatelů klasických astrologických nauk.
Astrologii se věnoval profesionálně a založil i vlastní školu. Napsal devítisvazkové dílo Antholigiae, které shrnuje historické poznatky o astrologii od babylónské přes chaldejskou po egyptskou tradici a také přes sto horoskopů a jejich výkladů. Jeho poslední horoskop je datován k roku 173 po Kr. Krátce na to pravděpodobně zemřel.
Julius Firmicus Maternus: O jeho životě se neví téměř nic. Lze se domnívat, že se nejprve zabýval astrologií a astronomií a někdy kolem roku 339 se stal křesťanem.
Albumasar: Je označován jako nejvýraznější představitel arabské astrologie, jeho díla byla od 12. století často překládána do latiny a v mnoha opisech šířených po celé Evropě ovlivnila evropskou astrologickou tradici. Z těchto latinských překladů také pochází latinská verze jeho jména Albumasar.
Jeho díla, která ukazují hermetické vlivy na arabskou astrologii 9. století byla také jedním z nejvýznamnějších prvotních zdrojů o aristotelovské přírodní filosofii ve středověké Evropě.
Galileo Galilei: Navštěvoval Univerzitu v Pise, byl však z finančních důvodů nuceně „vyloučen.“ Nicméně v roce 1589 mu byla nabídnuta pozice na fakultě, kde vyučoval matematiku. Nedlouho poté se přestěhoval na Univerzitu v Padově, na jejíž fakultě sloužil podle potřeby jako učitel geometrie, mechaniky a astronomie až do roku 1610. V této době učinil mnoho významných objevů.
7. ledna1610 objevil Galileo Jupiterovy čtyři největší satelity (měsíce): Io, Europa, Ganymed a Callisto. (Tato jména jim však nedal on, ale německý astronom Simon Marius, který publikoval až o 4 roky později, ale dožadoval se prvenství.) Určil, že tyto měsíce obíhajíplanetu, protože občas mizely; to připisoval jejich pohybu za Jupiterem. Tento objev přinesl Galileimu jmenování čestným profesorem na univerzitě v Pise a v Padově, kde působil, mu byl zvýšen plat s doživotní platností na 1000 florinů. Další pozorování měsíců vykonal v roce 1620. (Astronomové později odmítli Galileovo pojmenování těchto těles, změnili jeho medičejské hvězdy na galileovské měsíce.) Ukázka planety, která má menší planety kolem ní obíhající, byla velmi problematická pro spořádaný a úplný obraz geocentrického modelu vesmíru, kde vše obíhá okolo Země.
Tycho Brahe: Tycho Brahe vytvořil originální kosmologickou teorii: podle ní je sice Země středem vesmíru, ale kolem ní obíhá jen Slunce a Měsíc. Ostatní planety obíhají kolem Slunce. Vytvořil tak jakýsi kompromis mezi geocentrickou teorií Ptolemaia a teorií heliocentrickouMikuláše Koperníka.
Přesným měřením paralaxy dokázal, že komety se nacházejí vně měsíční dráhy. Na základě Brahových pozorování (především poloh Marsu) mohl o několik let později Jan Kepler formulovat své slavné zákony oběhu planet. Před tím se ale střetl s Tychonovými dědici a naměřená data získal až po zákroku císaře.
Ve své astrologické praxi prosazoval myšlenku, že postavení nebeských těles pozemské události ovlivňuje, nikoliv předurčuje. Sepsal dva astrologické traktáty
(jeden o vlastním systému výpočtu astrologických domů). Tato díla se nedochovala.
Johannes Kepler: Za svůj život sestavil na 800 horoskopů, včetně svého. Na základě jeho výroku, že „astronomie je moudrou matkou a astrologie záletnou dcerkou, která aby svou matku udržela při životě se prodává každému zájemci, který chce a může zaplatit“, se dodnes traduje, že se astrologií zabýval pouze za účelem finančního zisku.
Tři základní zákony pohybu nebeských těles:
- Planety obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, v jejichž jednom společném ohnisku je Slunce.
- Obsahyploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za stejný čas jsou stejně velké. Neboli: Přímka spojující Slunce s planetou opíše za stejný čas také stejně velkou plochu.
- Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou planet je stejný jako poměr třetích mocnin jejich velkých poloos (středních vzdáleností těchto planet od Slunce).
Jan Šindel: Také podle svědectví Piccolominiho byl Jan Šindel člověk mimořádně všestranný a vzdělaný. Podle Zdeňka Horského byl patrně autorem návrhu Staroměstského orloje, jak to říká rukopisná poznámka ze 16. století. Napsal řadu filosofických komentářů a spisy teologické, matematické, lékařské a botanické a byl také vzdělaným právníkem. Historické záznamy Šindelovy používal Daniel Adam z Veleslavína a další.V astronomii se zabýval hlavně různými přístroji, zejména nomogramy na výpočet zatmění. Připisovalo se mu i autorství astronomických tabulek, které užíval ještě Tycho Brahe, jemuž je předal univerzitní mistr Martin Bacháček.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář